Od teď se čas měří jinak: hodinky, které jdou protisměru?

Tento článek jsem chtěla odstartovat společně s první reportáží vypuštěnou do světa. Chtěla jsem říct: od teď se čas měří jinakzačala jsem žít naplnodělat to, co mě vždy bavilo nejvíc – tvořit – nejlépe video-tvořit. 

první hotová reportáž však měla nečekaně smutný konec, až mě z něj mrazilo. Byla o bělce Sixteen, jejíž příběh mne velmi zasáhl. Ačkoliv jsem měla možnost ji poznat jen na pár hodin, vyhrkly mi slzy do očí, když jsem se dověděla o její smrti. Bylo to jako “teď” a “teď už ne”. 

A tak čas pro sdílení příběhu hodinek nastal až nyní. Snad symbolicky: jdou proti směru času, i když v zrcadle jdou “správně” – tak jako vidíme svět kolem sebe – “jako v zrcadle” – jen sebe tam umístit nelze. Jsou to tedy velmi “relativní” hodinky. 

Psalo se 14. srpna 2019, když jsem se brzy k ránu probudila z naprosto úžasného snu. Zdálo se mi, že jsem vešla do vesmírného prostoru, tak jako Malý princ na neznámou planetu, která mi však byla nesmírně blízká. Tam jsem uviděla hodináře v klobouku, který měl přes oko hodinářské sklíčko a také tam byl stůl se zvláštními hodinkami a ozubenými kolečky. 

K hodináři každý chodil pro životní radu a když jsem přistoupila blíže, i mě se hodinář zeptal: “Proč jsi ke mně přišla?” Odpověděla jsem: “Hledám vnitřní světlo, práci, která mě bude bavit.” Hodinář ke mně přistoupil a řekl: “Chceš to jen najít?” Okamžitě jsem vyhrkla: “Ne, chci to zažít.” Vzal mě do náruče a posadil do takového zvláštního vesmírného stroje, který mě vystřelil do vesmíru. 

V tom jsem se probudila s niterně krásným pocitem, že “vím”, i když jsem racionálně nevěděla, co to světlo je. Pocit však byl, že jsem “to” zažila. 

V listopadu téhož roku jsem s mým bráchou navštívila veletrh Kreativa, kde jsem ho uviděla: hodináře ze snu! Měl na sobě tentýž klobouk a před sebou stůl s překrásnými hodinkami s ozubenými kolečky. Musela jsem se s hodinářem seznámit, a i když to zní jako ze science-fiction, pověděla jsem mu i o svém snu. 

Kupodivu překvapený nebyl, odpověď na mou otázku jsem nedostala, ale rozloučili jsme se se slovy, že každý koho v životě poznáme, má nějaký smysl-důvod-i když, zatím, nevíme jaký. 

Hodináře, tedy Pal’a a jeho Steampunk Fantasy jsem pak sledovala na Facebooku. V červnu 2020 vyhlásil soutěž o 100. hodinky. Tedy, že nejlepší návrh vyhraje, Paľo jej zhotoví a daruje výherci. 

Přesně v tu dobu se ve mně rodil i nápad, že bych konečně mohla zkusit “nějaký” kurz “kamerování”. Tedy natáčení videí/filmů, které mně vždy bavilo, ale po tom, co jsem se v roce 2016 nedostala na režii na FAMU, tak ve mne jakési “video-tvoření” skoro vyhaslo, i když pořád lehoulince “hořelo” a “šeptalo”, že je to to správné.   

Vytvořila jsem tedy návrh hodinek, o jejichž podobě jsem měla představu už dva roky předtím a zároveň vyhledla kurz “kamery” tedy audio-vizuální tvorby v APPLAUSU. A plamen se rozhořel znovu. 

Dvanáctého června 2020 jsem hodinky vyhrála! Jasný impuls k tomu, že jdu správnou cestou.

Hodinky jsou tak stále se mnou, na každém kroku, při každém zmáčknutí tlačítka REC! A já jsem vděčná hodináři ze snu i v realitě, že odpověď na svou otázku jsem nejen našla, ale že ji zažívám s každým posunem vteřinové ručičky, ať už je to Rewind, Forward nebo zkrátka TEĎ!

Miluji audiovizuální tvorbu. Dlouho trvalo, než jsem ze sebe setřásla obavy být sama sebou nejen doma před obrazovkou počítače, kdy jsem si představovala, že jsem moderátorkou anebo že točím profesionální videa. Dnes jsem moderátkou na mém neojblíbenějším Rádiu Applaus, tvořím reportáže s vědecko-populární tématikou pro Applaus TV a na volné noze točím a stříhám videa. Mým nejoblíbenějším "produktem" jsou dárky z lásky <3. Kontaktovat mne můžete na emailu: verka@veraklimsova.cz. Více o mne se dozvíte zde Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.